Nějaké stopy po Misty? Zmizela.
Ještě ne. Ale je těžké najít jednorožce
na trhu plném jednorožců.
U makronků taky nic.
Co? Byl to vzorek zdarma.
S Izzy jsme zkoušely obejít celý trh…
Ale je to nekonečné.
Jak se to vejde do stromu?
Kde jen může být?
Hej, tak ukaž svoji zář.
Tak ukaž mi, co máš.
My svá znamínka chcem sdílet,
teď je ta pravá chvíle.
Tak odevzdej se svojí velké síle.
Hej.
Každý poník chce tu být,
jestli chceš svou cestou jít,
musíš najít svůj slib a žár.
Kopýtko dej na srdce,
honem dej se do práce.
Teď spojíme síly
napořád.
MY LITTLE PONY
UKAŽ SE
RODINNÝ STROM, 2. ČÁST
Tak jo, zachovej klid.
Vypadá to jako v mém snu,
ale nemusí to skončit stejně.
Najdu ty kouzelné dveře
a pak si možná vzpomenu, odkud jsem.
Tak jo. Ještě jednou.
Ty jo!
Odkud se to vzalo?
Co?
Ne!
Pardon.
Ahoj. Nevíš náhodou o nějakých dveřích?
Vážně?
Počkej! Nemůžeš…
Teda, lítají pěkně rychle.
To je ono?
Ale kde jsou ty dveře?
Pa pa!
Tak díky.
Ale tyhle jsem nehledala.
Ale můžeš mi pomoct jinak.
Jak se dostanu zpátky na trh?
Trochu jsem se ztratila.
Už jsem pryč dlouho. Přátelé se budou bát.
Tak jo, poníci. Zapojte kopýtka.
Nechci přijít o nic z jejího vidění,
když s ní nebudu…
To teď není důležité!
Misty se tu ještě nevyzná.
Co když se ztratila?
Na takovém místě je to snadné.
Sám jsem ztracený. Kde to jsem?
Já tu žila celý život,
a dokonce i já jsem…
Škoda že pořád nemám signál.
Mí Pipskvíci najdou cokoli a kohokoli.
Už zase?
Říkala jsem vám, že to není magie.
Jen nejnovější technologie.
Sparky? Copak, kámo?
Takhle neběžel, co ho Opaline vysála.
Možná něco našel!
Co? To nevypadá magicky ani léčivě.
Je to jen hromada starých kamenů.
Asi jsme ji urazili.
Jo.
Urazili.
Pardon.
Můžu ti to vynahradit tímhle?
- Hej!
- Něco nám říká.
Prý to nejsou jen kameny,
ale starodávné fosílie.
A tohle je prý fosílie dračí stopy.
Dračí stopy?
Ty jo, hele!
Ta fosílie ho rozveselila.
Možná potřebuje u sebe víc dračích věcí.
Jo, možná už je příliš dlouho
daleko od jiných draků.
Vyléčíme ho,
když ho dostaneme mezi jeho druh.
Uzdový hvozd má sice všechno,
ale draky tu nenajdete.
Tedy kromě Sparkyho.
Aspoň víme, co mu pomůže, to je dobře.
Tak proč jsi smutný?
Věděl jsem, že se jednou rozloučíme,
jen jsem nemyslel, že tak brzy.
Nikdy nevíš. Třeba ne.
Něco vymyslíme.
Ale teď se všichni soustřeďme,
abychom našli Misty.
Proč se na mě tak díváte? Cože?
- Misty!
- Hledali jsme tě!
Díky měsícům!
Bála jsem se, že už jste odjeli beze mě.
- To nikdy.
- Kam jsi šla?
- Další vidění?
- No…
Víš něco? Co je to za klíč?
- Dej jí trochu prostoru.
- Jasně, promiň, já…
Moc jsem se bála.
Zipp.
Víla mi dala tenhle speciální klíč.
Už jsem ty vzory někdy viděla.
Jsou staré, ale nevím, co znamenají.
Myslím, že to nějak souvisí s mým domovem.
Myslela jsem, že když k němu najdu dveře,
najdu i odpovědi o své minulosti a rodině.
- A? Našla jsi něco?
- Ne.
Sparky? Našli jste lék?
Jen dočasný.
Myslím, že se uzdraví jedině,
když najde svou rodinu.
Vím, jak se cítíš.
Pomůžeme ti!
No tak, všichni hledejte ty dveře!
Já hledám klíč ke všem přátelstvím.
S ním najdu rodinu svou.
S ním najdu střípky, co chybí.
A v srdci mém snad zůstanou.
Já pátrám, já hledám, já slídím
po něčem, co v srdci mám,
po síle, která oči mi rozzáří
a dá víru, že nejsem v tom sám.
S přáteli jsi hrdinou.
Jsou ti mnohem blíž,
jsou i tvojí rodinou.
Máš je v srdci svém,
tak hluboko jsou.
Tvoji přátelé jsou i tvojí rodinou.
Jistotu máš jedinou,
přátelé jsou víc,
jsou tvojí rodinou.
Všechny tvoje chyby vždycky prominou.
Všichni tvoji přátelé
jsou i tvojí rodinou.
Tvoji přátelé jsou i tvojí rodinou.
Ta fosílie mu pomohla, ale asi nestačila.
Mrzí mě, že jsem dovolila,
aby Sparky trpěl.
Nikdy si to neodpustím.
Já ti to odpustil.
Máš dobré srdce.
A i když nenajdeš, co hledáš,
budeme tvou rodinou my.
- Vážně?
- Samozřejmě!
Chci v rodině dalšího jednorožce.
- Přátele navěky?
- Věků.
- Milé.
- Kde je Zipp?
Našla jsem to!
Našla jsem ty dveře.
Jo! To jsou ty dveře!
Nešly vidět, jak jsou zarostlé,
ale když jsem se podívala z oblohy…
Zamčené! Takže…
Potřebujeme tohle.
Kam nás to zavede?
Víla říkala,
že mě to zavede na místo, kam nejvíc chci.
Ale lze ho použít jen jednou.
Tak na co čekáš?
Můžeš najít svůj domov, svou rodinu.
Mohla bych, ale…
Hitchi, chci ten klíč použít pro Sparkyho.
Cože? Ale co tvoje rodina?
Sparky potřebuje být s draky.
Vy jste mě naučili,
co je to rodina a přátelství.
Já můžu vyřešit
záhadu své minulosti později,
když tím zachráním Sparkyho budoucnost.
Dovolte mi to.
Jsme přece rodina, ne?
Nejvíce chci na místo,
odkud pochází Sparky.
Něco se děje.
Vezmi nás do Dračí země!
Funguje to!
Ale určitě se to má takhle třást?
Možná jsou zrezivělé.
Takže teď asi…
Projdeme podivnými dveřmi do neznáma
na základě slova vílího poníka.
Tohle by se mámě nelíbilo.
Kdy nás to zastavilo?
Tak dobře. Ty první, Hitchi.
Já? Ne, to nemůžu. Až po vás.
Podívejte!
Už nemáme na vybranou.
To nebylo tak strašné!
- Mluv za sebe.
- Co?
To je nádhera!
Tady fakt signál není, ale…
Nemůžu se dočkat, až vyfotím draka!
Já až nějakého poznám. Mám tolik otázek.
Sparky? Kam šel?
Tady jsi, maličký!
Koukejte. Už teď je mu líp.
Děkuju ti, Misty. Vážně.
Chce, abychom šli za ním.
- Zná cestu?
- Asi instinkt.
Je to jeho domovina.
Počkej na nás!
Je mu mnohem líp.
A vrátil se mu oheň.
Vážně jsi pomohla Sparkymu,
místo abys našla svou rodinu.
Pamatuješ si na ni?
Kéž by. Ale jsem ráda, že vidím tohle.
Určitě každou chvíli
uvidíme velkého draka!
Každou chvíli.
Každou chvíli.
Nemáte někdo pocit, že je tu něco špatně?
Počkej.
Cítím nějaké energie.
Nedostatek luminiscence a absence třpytu.
Myslím, že se tu něco stalo.
Vypadá to, že tu draci žijí.
Je tu plno stop a ohromné sochy, ale…
Žádní draci.
Možná se někde krmí.
Všichni? Zároveň?
A Sparky tu dělá rozruch…
Neslyšeli by ho snad a nepřišli?
Možná odešli, než jsme přišli, nebo…
Nebo se sem dostal někdo dřív.
Opaline.
Co?
Ne, díky.
Jsi hodný, že nám ukazuješ domov,
ale radši bych do té děsivé jeskyně nešla.
Nápodobně. Jeden záhadný vchod
mi na dnešek stačil.
- Tak jo, já se podívám.
- Půjdu taky.
Jů!
Haló?
Asi musíš hlasitěji.
Je tu nějaký drak?
Tam taky žádní draci.
Kam mohli odejít?
Asi cítili sílu dračího ohně v Opaline.
Zníš nějak jistě.
Dlouho byla to nejbližší,
co jsem rodině měla.
Vím, že Opaline
nechce ovládnout jen Equestrii.
Chce vládnout i Dračí zemi?
Úplně všemu.
Chtěla dračí oheň, aby získala moc.
Možná ho chtěla ukrást i ostatním.
A proto utekli, než je dostala.
Doufejme.
Díky Misty a cestě sem vím,
že každý si zaslouží najít domov.
Kam patří.
Možná Sparky patří k drakům.
Chceš ho tady nechat?
Jednou se rozloučíme.
Ale nenechám ho tu o samotě.
Budu ho chránit, dokud mě bude potřebovat.
A dokud budeš potřebovat nás,
otevřeme s tebou každé dveře,
abys našla svou rodinu.
A pamatujete si někdo, kde jsou ty dveře?
Nebojte, poníci. Mám to pod kontrolou.
Sypala jsem za námi okvětní lístky
pro mé přírodní produkty,
abychom našli cestu.
A tyhle voní tropicky, jako marakuja!
Dobrý nápad.
Díky kopýtku.
Co?
Nic. Jen jsem překvapená.
Nejsi jediná, kdo umí něco cool.
A tenhle voní jako „Cval Číslo 5“.
Jdeme!
Tolik k Nočnímu trhu.
Pardon, ale kdy se ten magický trh
zase otevře?
Říkala: „Kdo ví.“
To mi moc nepomohlo.
Misty? Jsi v pořádku?
Jo, kdyby ses chtěla podělit o něco,
cos zjistila o své minulosti, jsme tady.
Kéž bych měla víc.
Jen vím, že už jsem tu byla.
Ale pořád nevím,
kdo to v mé vzpomínce byl,
nebo ke komu jsem patřila,
ale to zatím nevadí.
Dokud máš nás, máš i rodinu.
I naši rodinu ve Větrných vrších.
Zapomněla jsem vám říct,
že tu dnes byla i máma.
Byla tu královna?
Byla na trhu s Abeceďákem.
Byli jsme spolu v začarované fotobudce.
Zipp! Jak se to tváříš?
Nebyla jsem připravená.
A jak se to tváříš ty, Misty?
Děje se něco?
Ach ne. Další vidění?
- Tentokrát Opaline?
- Ne, o tu nejde, já…
Asi poznávám…
Kdo je to?
Abeceďák. Už jsme ho zmiňovali.
Má tady krystalovou čajovnu.
Misty?
Počkat.
Abeceďákovo znamínko dnes taky zářilo.
Ten velký stín ve tvém vidění,
je možné, že to nebyla stvůra?
Kam jsi šla? Je čas na večeři!
Táta?
Abeceďák je tvůj táta?
Jo, myslím, že jo.
Musíme do krystalové čajovny!
Ani jsem na větrné víly nevěřil.
A jedna mě porazila v ochutnávání čaje.
Nikdy nevím, jaké vzrůšo mě tady čeká.
Ale kdykoli mě můžeš navštívit
ve Větrných vrších.
Víš, nebyl jsem k tobě zcela upřímný,
proč nechci z Uzdového hvozdu odejít.
Jak rozkošná!
Ale nerozumím.
Kdo je to?
Moje dcera.
- Máš…
- Před mnoha měsíci se ztratila.
Hledal jsem ji všude, ale nenašel jsem ji.
Takže z Uzdového hvozdu nemůžu odejít,
protože tu musím být,
až se moje dcera vrátí.
Můj drahý Abeceďáku, to mě moc mrzí.
- Netušila jsem.
- Není to lehké.
Proč dnes pořád září?
Tati?
Misty je tvoje dcera?
Misty? Ale jak?
Jsem doma, tati.
Jsi doma.
Tatínku.
Už tě nikdy neztratím.
Chceš slyšet o mé sbírce čajových konvic?
Jasně, že ne. To asi není moc zajímavé.
Moc ráda! Chci slyšet úplně všechno.
Nemůžu tomu uvěřit, dceruško.
Tak dobře. Začal jsem je sbírat,
ještě než ses narodila,
když jsem se zúčastnil
starodávné čajové konference jednorožců.
Sparky! Uvnitř žádný oheň!
Omlouvám se!
Ještě to neumí moc ovládat
a od návštěvy Dračí země
je ještě silnější.
Kde že jste byli?
- Jdu pracovat na té kosmetice.
- A já jí musím pomoct.
Holky!
To nic, Hitchi.
Teď mi náladu nic nezkazí.
A jsem rád, že Sparky zase srší energií.
Já taky. I když je to těžké,
moc rád jsem jeho drako-poní-táta.
Hezky řečeno.
Na rodinu.
Jinak bychom to nechtěli.
Jo! Na rodinu!
Sparky, na hřívu ne!
Jo!
Překlad titulků: Beata Krenželoková